BYL JSEM
Narozen v minulém století a jdouc pestrým Životem krok za krokem, někdy mílovými kroky, jindy zas jak hlemyžď, jsem tu na Světě doufám pro smysluplné poslání.
A to ukázalo se mi v mém dětství, myslím tak kolem mého 12 a 13 roku, kdy jsem vyslovil pro mě nezapomenutelnou větu.
V naší domácnosti byl gramofon a staré desky se Suchým a Šlitrem. Občas se hrávaly a mě se to líbilo. Pamatuji se na jejich dvě písničky, kde se zpívalo:
. . . každé ráno na piáno hraje Jack, hraje Jack . . . ( Honky Tonky Blues )
. . . a sedí vosa na nóse . . . ( Škrhola )
Také jsme si občas pouštěli páskový magnetofon, kde už byly mnohem soudobější písničky. Nejvíc se mi vryla do paměti písnička "Přejdi Jordán" od H. Vondráčkové.
Dokonce ve skříni byla tahací harmonika, lákalo mě si na ni zahrát, ale nemohl jsem. Už tenkrát jsem cítil, že se mi hudba líbí víc, než běžně. Poslouchal jsem a poslouchal. A pak jsem to řekl:
A jak čas šel, najednou jsem v 15 letech držel svou vlastní kytaru. A později i elektrickou kytaru, a pak taky moderní páskový magnetofon, kam jsem si nahrával svoje vlastní hudební pořady, kdy
jako moderátor v rozhlasovém studiu jsem uváděl písničky a skladby. Hrál jsem převzaté písně a současně i svoje vlastní.
Byl jsem zahlcen hudbou a byl jsem šťastný. V té době to byl "koníček" ve stylu "Kůň". Věnoval jsem hudbě veškerý svůj čas a nikterak mě ještě nedocházelo, že to je to, co jednou objevím v plné síle a kráse.
Čas školních let skončil. Povolali mě na "vojnu", kde jsem z rockové hudby přesedlal na coutry. S kytarou a foukací harmonikou drnkal jsem spolu s kamarádem a jeho basou různé trampské a folkové písně.
Po dvou letech přišel vytoužený čas "civilu". Z vojny jsem si s sebou domů přivezl i svou "Lásku". Vstoupili jsme do manželství a následný rodinný život a všechny jeho přidružené činnosti se točili
kolem podnikání, stavby svého hnízdečka a pak také kolem dětí.
Aktivní hudba se stala okrajovou, nebyl na ni čas ani prostor. A tak jsem se na dlouho stal jen pasivním posluchačem.
A na tomto workstationu, hudební pracovní stanici, jsem začal skládat své první komplexnější kompozice.
A teprve v tuto chvíli jsem poznal, že nejsem týpek do hudební skupiny, ale do studia. Sám jsem byl překvapen, jak ze mě prýštily skladatelské nápady. Uvědomil jsem si, že to je to co mě velmi naplňuje.
Přesto však jsem měl rodinu s dětmi a tak hudba stále byla okrajová a málo se na ní dostávalo času.
Dnes už jsou děti velké a rodinné povinnosti ustaly. Proto se mohu hudbě věnovat více.
Dlouho jsem také toužil po normálním pianinu. Jel jsem jednou do "němec" na obchodní cestu. Přivezl jsem 5 pianin a jedno jsem si nechal. A začala moje nová hudební éra.
Prsty mi začaly "běhat" po klapkách piana a mysl i srdce tvořily nové melodie. Zjistil jsem, že chci zvuk opravdového piana skloubit se synth klávesama. Přešlo několik let se zvukem piana, kdy se mi
ukončil jeden rodinný život. Nastaly těžké časy, které vystřídal čas nové Lásky.
Jednou měla má "Milá" přijet ke mě na první návštěvu. Připravil jsem pro ní svůj domácí koncert. V podvečer, v šeru potemnělé místnosti rozehrál jsem své melodie na piano, spolu s videoprojekcí.
Pak jsme ještě spolu seděli v obklopení harmonických melodií a krásných promítaných obrazů a já si uvědomil, že nastal čas zahrát i jiným lidem své melodie.
O pár měsíců později jsem měl svůj první koncert v malém společenství. Šlo o hodinový, pianový recitál s instrumentálními skladbami a také se zpívanými písněmi.
O dalších pár měsíců později jsem měl druhý koncert. Ten jsem však už pojal jinak. Pianino jsem nechal doma a vzal s sebou dvoje synth klávesy. Desítky hodin jsem věnoval přípravě skladeb a další desítky
hodin jsem vyráběl videoprojekci. Audiovizuální koncert s projekcí přes celou stěnu se vydařil. Obzvláštněním koncertu byla recitace některých mých spisovin za doprovodu tiché hudby.
JSEM
Pomíjivá přítomnost se v mžiku stává minulostí. A co JSEM, se ve chvilce mění na BYL JSEM.
Jednou se mě kdosi zeptal čím jsem. Odpověděl jsem takto:
pohladím i obejmu
úsměv k úsměvu a Lásku k Lásce
Je to něco nadpřirozeného, kdy v Lásce všechny Duše splývají.
Když jsem se poznával se svou Milou, zeptala se mě: co je to mystika ? Odpověděl jsem takto:
To jsou tajemné emotivní prožitky a činnosti s hlubokovnitřními stavy blížící se galaktickým nirvánám v přímé režii těch nejvyšších blahodárných Duchovních sil za účelem pozvednutí zatím niterné lidské mysli do absolutna.
BUDU
Každý z nás chce na konci své cesty slyšet: byl jsi DOBRÝ ČLOVĚK. Všichni, kteří umíme hledět výš a dál máme naději. Snažím se jít po světlé cestě. A ve své touze si v "Duchu" říkám:
naděje, mír, souznění duší a všeobjímající LÁSKA nebeských rozměrů.
Copyright © 2023 • MYSTICS.CZ • Stránky programoval a graficky ztvárnil Mystics • Všechny práva vyhrazeny • Kontakt: mystics@mystics.cz •